Náš mozek vnímá nové jako potenciální hrozbu a aktivuje prastaré pudy sebezáchovy.
Tento odpor se projevuje v podobě prokrastinace, hledání výmluv a intenzivního nepohodlí, uvádí .
Vytváří iluzi bezpečí a nutí nás setrvávat ve známých, ale často neuspokojivých podmínkách.
Pixabay
Hlavní příčinou je strach z neznámého a možného selhání. Přeceňujeme rizika a podceňujeme vlastní schopnost vyrovnat se s novými výzvami.
Z neurobiologického hlediska vyžadují obvyklé činnosti méně kognitivních zdrojů. Nová nervová spojení se vytvářejí pomalu, což způsobuje duševní stres a únavu.
Dlouhodobé setrvávání v pohodlné rutině vede ke stagnaci osobního růstu. To může časem vést k pocitům lítosti a existenciální krizi.
Klíč ke změně spočívá ve vědomém přijetí nepohodlí jako nezbytné součásti vývoje. Musíte ho přestat vnímat jako negativní signál a vnímat ho jako známku růstu.
Mikrokroky jsou základem pro překonání vnitřní překážky bez paniky. Malé akce oklamou psychiku, aniž by spustily silné mechanismy odporu.
Formulujte svůj cíl jako sérii minimálních a konkrétních akcí. Například místo „začít cvičit“ se rozhodněte „obout si tenisky a stát 2 minuty na běžeckém pásu“.Pravidelné provádění mikrokroků přepojuje nervové dráhy a nové chování se tak stává automatickým. Postupně začnete posouvat své hranice, aniž byste překonávali intenzivní strach.
Vytvořte si systém podpory a vnější odpovědnosti, abyste si upevnili nové návyky. Řekněte o svých záměrech příteli nebo si veďte deník úspěchů, do kterého budete zaznamenávat své pokroky.
Sledujte i ta nejmenší vítězství a oslavujte je budováním pozitivního posilování. Přesunete tak pozornost od obtíží k pocitům kompetence a posunu vpřed.
Neustálé učení se novým dovednostem zvyšuje celkovou odolnost vůči stresu a adaptabilitu. Postupem času se proces vystupování z komfortní zóny stává spíše zábavou než bojem.
Přečtěte si také
- Proč se páry hádají kvůli maličkostem: nečekaná role emoční inteligence v harmonii
- Psycholog radí, jak snížit riziko znepokojivých snů
