Děti se učí z autoritativních příkladů.
A neautoritativní příklady ignorují. To je jeden z důvodů, proč se jeden dospívající může nechat ovlivnit určitým dospělým a vrstevníkem a nenechat se ovlivnit jiným, i když je uznáván jako autorita jinými dospělými v rodině nebo ve společnosti, například učitelem ve škole, otcem nebo nevlastním otcem,“ říká psycholog. Andrej Kaškarov.
Vznik a podmínky vlivu úřadů
Vzhledem k tomu, že děti a dospívající nežijí v izolovaném světě, mají možnost získávat informace na vyžádání z internetu, z autoritativních skupin se stejnou rolí očekávání stejně smýšlejících lidí, sociálních sítí, kromě závěrů ze situací, které se jim stávají, kopírují chování dospělých.
Pixabay
Pokud autoritativní osoba pro dítě riskuje, druhé dítě považuje její chování za normu a snaží se ji napodobit. Hry současných teenagerů jsou jakoby stopou a kopií od „her“ dospělých lidí, kteří chtějí ovlivnit, zazářit, podmanit si, dosáhnout, porazit konkurenty a protivníky slabších. A bylo by zvláštní, kdyby tomu bylo jinak.
Autoritativnost ve školním kolektivu má několik úrovní – v kolektivech dospívajících, stejně jako ve společenství dospělých funguje hierarchie. Vedoucí, jemu blízcí dospívající (nebo skupina) a ti, kteří se účastní „hry“ jako statisté a pomocníci. Ti druzí jsou základem procesu, bez nich by vedoucí nebyl vedoucím, proto se mladí lidé záměrně zapojují do „hry“ a skupin s atraktivním motivem: „Chceš být jako my“ – dělej to samé.
Nejde o nový koncept: nejen společenství teenagerů s hierarchickým (autoritářským) řízením, i finanční pyramidy fungují na stejném principu – „dělej jako my a povýšíš“. Pokud dospívající nemá žádné alternativy rozvoje, bojí se (což je u dospívajících velmi aktuální), že bude sám, bez společnosti a krytí mocí, vyděděnec, pak ochotně přijímá pravidla hry, koncepty a dobrovolně se zapojuje do procesu.
Které děti jsou ohroženy
Typicky konvenčně slabí, sílu nabírající adolescenti, kteří sní o vedoucí roli a/nebo o výhodách plynoucích ze společné činnosti skupiny (hry). Vhodně se jim říká „okřídlenci“. Podřízený psychotyp s nízkým sebevědomím, nemající alternativy rozvoje – úspěchy v jiných sférách činnosti souvisejících se studiem, úspěchy mimo studijní (zájmové) a sportovní aktivity, s jinými autoritativními skupinami. Vzhledem k podmíněným problémům se samostatností a sebedůvěrou je tento psychotyp živým příkladem „pomocníka“ wingmana ve hrách vybraných „autoritami“.
Případová studie. Jak odlišit riskantní chování dospívajících od nebezpečných her
Podle toho, co je již známo o působení vlivných osob v komunitě. Podle jejich zkušeností, historie a skutečného jednání. Pokud mají vlivní adolescenti destruktivní vývojové zkušenosti, dospívající zapojený do hry dojde ke stejnému.
Jeden případ z praxe je následující. Adolescent měl v rodině trauma z dětství, viděl podvádění, nespravedlivá rozhodnutí (tresty) a týrání, utekl z domova, vrátil se a změnil své obvyklé chování způsobem „vypustili džina z láhve“. Ve věku 12-13 let se stal tyranem, spoléhal na fyzický vliv, hrozby odvetou, rval se s vrstevníky, „autoritu si upevňoval fyzickou silou“.
Hra na nebezpečí se stala osobně motivovanou normou chování: na jedné straně agresivní a nebezpečná hra s rizikem ohrožení života ještě posílila díky možnosti ovlivňovat slabé (nepřipravené a nezkušené) vrstevníky, na druhé straně – a to spolu souvisí – si dospívající zlepšoval dovednosti, budoval sílu.
Pociťoval výsledky řízeného rizika, autority a vlivu mezi vrstevníky, dospívajícími. A to je jeden z hlavních konceptů vývoje: touha být významný.
Pro takového dospívajícího je riziko a nebezpečí hry vnímáno jako norma, nikoli jako nebezpečí. Norma je navíc nealternativní: posílit moc nad ostatními prostřednictvím zkoušek a rizika.
Kdo za to může: sociální média, rodina nebo vzdělávací systém?
Vinu nesou všichni. Na prvním místě je vhodné uvést rodinu. Právě v rodině, za podmínky zachované důvěry ve vztazích dítěte a rodičů, se kladou principy a základy motivů, činností, cílů, přípustných způsobů chování, tabu. Ostatní ovlivňující faktory – sociální sítě, vzdělávací systém, zkušenosti z dětského ozdravného tábora, kamarádi ze školy a sportovní akce – mají menší vliv.
Pokud je jádro přijatelných vzorců chování u dospívajícího položeno autoritativním příkladem v rodině, jsou vysvětlena kritéria, možnosti a nebezpečí, a hlavně – dospívající vnímá, chápe, pokud neztratí důvěru, je dospívající svým způsobem „silný“, dokáže se bránit výhodnému zapojení zvenčí do „hry“. Včetně volby alternativních možností komunikace nebo růstu síly prostřednictvím vlastních úspěchů v jiné oblasti uplatnění myšlenek. Důležitá je definice „včasnosti“.
V souladu s tím v nominální rodině, byť úplné, ale kde matka, macecha, otec či nevlastní otec nejsou vnímáni jako autoritativní, nelze dosáhnout jistého vlivu na dospívajícího a rozvíjející se osobnost směřuje tam, kde se tento vliv (autorita a zájem) projevuje živěji.
Z preventivních metod je vhodný osobní příklad autoritativního dospělého. Zapojení do společenství dospívajících, kde je možné dosáhnout úspěchu bez riskování života a zdraví v nebezpečné hře.
Je možné přesměrovat destruktivní energii dospívajícího bezpečným směrem?
Můžete, a to tak, že si vyberete renomovanou komunitu (pomůžete dospívajícímu vybrat si) bezpečnější. Jedním z nejlepších způsobů zapojení je sport nebo koníček. Hudba, malování, běhání nebo sportování.
Renomovaný rodič může také iniciovat bezpečné aktivity osobním příkladem a společnými aktivitami. Důležitá je také podpora rodiny, motivace, dlouhodobé plány rozvoje, vzdělávací cesty, a dokonce i dynastické tradice.
Jako možnost – zapojením dospívajícího do sportovního oddílu, který vede zkušený učitel dalšího vzdělávání, trenér. Úspěchy, kterých dospívající dosáhne, posílí jeho sílu, autoritu, sebedůvěru (vše spolu souvisí) a zabrání mu v odchodu do nebezpečných společenství a her. Pokud dosahuje úspěchů a vidí velké perspektivy rozvoje, proč by měl potřebovat alternativní aktivity s pochybnými výsledky?
Přečtěte si také
- Co se stane, když nikdy neopustíte svou komfortní zónu: dlouhodobé důsledky pro osobnost a kariéru
- Proč se páry hádají kvůli maličkostem: nečekaná role emoční inteligence v harmonii
